K badmintonu mě přivedl můj otec Petr Martinec.
Pamatuji si, že mi bylo 8 let a bylo to v Benátkách nad Jizerou u nás v tréninkové hale.
Badminton mi dal dost věcí, například rychlost, sílu, balance, věřit si v každé situaci a za jakéhokoliv stavu, protože nikdy není zápas prohraný a může se stát cokoliv.
Badminton mi vzal dost času, ale vůbec toho nelituji, myslím si, že to byl dobře utracený čas.
Moment asi žádný nevím.
Motto ani heslo nemám.
